Mýty o socialistickej civilizácii treba vyvracať. Zostali ako keby ponorené v hlbinách spomienok a tie boli deformované práve falošnými mýtami. Začal sa proces očisty.
Na portáli www.narodohospodari.sk začalo uverejňovanie bádania o socialistickej civilizácii a ja som sa sústredil na Československo 1948 – 1989 a prijal vedecký postup, aký ma naučil profesor histórie dr.Matúš Kučera. Sú tam už štyri príspevky k tej problematike a požiadal som ďalšíe osobnosti, aby sa zamysleli a prispeli k bádaniu v tejto problematike socialistickej civilizácie u nás. Ako odpoveď som dostal na mail autorský článok českého sociologa dr.Petra Saka, ktorý súhlasil s uverejnením state a keďže článok vyšiel aj v portáli Nová republika, tu prinášam zdroj i vložením článku, zameriam sa na zvýraznenie toho dôležitého aj pre vývoj socializmu na Slovensku, samozrejme že sme mali spoločnú históriu a texty ponechám v češtine ( menej zdatní si preložia gúglom…) Píšem to 21.5.2025
https://www.novarepublika.cz/2025/05/myty-nastroj-ovladani-lidi-5-navraceni-do-evropy
„Prvním předpokladem pozitivní společenské změny je nahradit u dostatečné části populace falešný obraz skutečnosti pravdivou realitou. A pro tento cíl je potřebné rozbít mýty, kterým lidé věří. V sérii článků se pokusím demytizovat některé mýty, kterými je česká společnost sycena a jsou součástí jejího vědomí.„dr.P.Sak
komentár: Úplne súhlasím! Stalo sa neuveriteľné: od konca roku 1989 ako keby niečo „popráškovalo“ spoločnosť v Československu (ale aj v iných krajinách RVHP). Čierne sa stalo bielym a biele čiernym. Bez kompromisu. V minulosti 1948 – 1989 sa nenašlo v médiách a u politických garnitúr nič pozitívneho. A masívnu úlohu v tom zohralo „čučanie“ straníckeho pléna dovtedy silnej KSČ s členstvom jeden milión päťsto tisíc občanov ČSSR. To je aj dnes argument mladých, keď tvrdí -„veď ste voči tomu nič nenamietali!“. Dosť je na tom pravdy. Nenamietali: Verejne by sa bol každý (a niektorí takí boli) vystavil výsmechu a hrozbám, politicky by sa „odpísal“ ( preto následné strany ľavice len ticho šomrali a nič zásadne neargumentovali. A v súkromí? Veď v roku 2025 sa situácia opakuje : hrozí občianska vojna cez manželstvá, rodiny, rozkol rodičia a deti, a to pritom v iných geopolitických a spoločenských reáliách…My mnohí sme si vtedy mysleli svoje – ale nebol to náš „biznis“ obhajovať socializmus – a ľavicoví politici to vzdali alebo boli umlčaní…
Takže vyvracať mýty o minulosti – socializme, môžeme my, dôchodcovia a pamätníci…
Mýtus o „navracení do Evropy“
„Ze společenského vědomí se systematicky přenášejí do vědomí jednotlivých lidí zkratkovité výpovědi o realitě, které mají charakter axiomu, něčeho, o čem se nepochybuje, co se neanalyzuje, co se prostě přijímá jako nezpochybnitelná pravda. Tyto výroky mají charakter mýtu. Mýty vkládané (implementované) do vědomí lidí vytvoří ve vědomí lidí jakousi kostru – skelet obrazu společnosti, který je falzifikátem.„
„Na vytváření těchto mýtu se podílejí zpravodajské služby, zkorumpovaní a konformní akademici, politici a na konci tohoto řetězce tvoření mýtu jsou média. Těch, kteří vědí, že tvoří mýtus, odvádějící lidi od reality, je malý zlomek. Opakováním mýtu v médiích, ve veřejném prostoru a vzdělávacím systému se neustále upevňuje ve vědomí lidí, narůstá jeho neotřesitelnost. S fenoménem nabalující se sněhové koule stále více lidí věří v pravdivost daného mýtu.„
„Falešný mýtus měl propagandistickou a politickou funkci a tím, že se odborná veřejnost této hlouposti nepostavila a hloupý mýtus se stal součástí českého politického diskurzu, propaganda po tomto úspěchu stále více nahrazovala věcnou reflexi a analýzu společenských a politických jevů a procesů umělými propagandistickými konstrukty.“
komentár: ,,, i slovenského politického deformovania, viď tie uličné protesty “ my nechceme preč z Európy“…
V prvním, geografickém významu bylo jasné, že Československo Evropu opustit nemohlo, a tudíž se nemohlo vracet.
V druhém významu, který vyplývá ze zamlčeného předpokladu, že se jedná o návrat, který lze chápat jako návrat civilizační a politický. Klíčové v myšlenkovém konstruktu bylo spojení Československa s komunizmem (další falešný propagandistický mýtus, v Československu nikdy žádný komunizmus nebyl) a „komunizmus“ do Evropy nepatří, tudíž jsme nebyli v Evropě. Další nesmysl, protože vize komunizmu, která je součástí marxizmu, je vyvrcholením evropských úvah o společnosti a hlavním autorem této koncepce společnosti je Evropan německý Žid Karel Marx. Podle této teze změnou.
„Všechno, co se událo v souvislosti s Československem se událo v rámci evropských procesů.„
„Není možné, abychom byli aktérem a objektem evropských událostí a současně nebyli součástí Evropy. Stejně tak není možné dojít k závěru, že součástí Evropy jsou pouze státy s určitým politickým systémem a jiné ne.“
„V třetím významu lze z mýtu intuitivně vyvodit, že se jedná o vzdálenost danou kulturní a civilizační kvalitou čili se navracíme z hlubokého dna k vrcholu západní, a tudíž světové civilizace: „Z džungle do zahrady.“ Zvolme relativně tvrdou metodu srovnání 34 let socializmu (komunistického režimu) a 34 let kapitalistického režimu.“
„Nejen v kultuře, ale i v mezinárodní politice lze hovořit o roli socialistického Československa jako evropského politického subjektu Význam, pozici a vliv Československa na nejvýznamnější světové dění přesvědčivě dokládá účastník těchto událostí PhDr. Miroslav Polreich v publikaci „Utajená zákulisí“ (2009), ale i v řadě článků.“
P.Sak dáva jeden z príkladov: „Již koncem padesátých let mělo Československo zcela mimořádný úspěch na Světové výstavě Expo 1958 v Bruselu. Zcela zastínilo obě tehdejší supervelmoci a prokázalo svou kulturní vyspělost, když dle získaných bodů a medailí se umístilo přesvědčivě na prvním místě žebříčku národů. Nejenže nebylo zaostalé, ale bylo na civilizačním vrcholu. Úspěšná byla nepochybně i další Světová výstava v Montrealu.„
„Vědeckou, technologickou a průmyslovou vyspělost dokládá například jaderný výzkum a jaderná energetika. Již v polovině padesátých letech byl zahájen jaderný výzkum, pár let po první atomové elektrárně byla v Československu zahájena výstavba atomové elektrárny, komplementárně k personálnímu zajištění byla otevřena Fakulta jaderné a technické fyziky. Atomová elektrárna byla převážně československým produktem, včetně turbíny, kterou dokázaly vyrobit pouhé tři továrny na světě. Za socializmu bylo postaveno čtyřicet přehrad, včetně přehrad vltavské kaskády. Kolik přehrad postavil kapitalizmus za 35 let?„
Atomová elektrárna byla převážně československým produktem, včetně turbíny, kterou dokázaly vyrobit pouhé tři továrny na světě.
Iné metamorfózy mýtu:
V padesátých letech byli v Československu diskriminováni lidé na základě tzv. třídního původu, což je oprávněně do dneška kritizováno. Ve stejné době a i později, kdy v Československu třídní diskriminace již nebyla, v USA daleko větší podíl populace a ve větší míře byl diskriminován na základě barvy kůže.
„Po listopadovém převratu jezdili do Československa západní státníci s určitou blahosklonnou nadřazeností, protože my jsme tady přece žili s plánovanou ekonomikou, bez demokracie a svobody slova, zatímco oni měli tržní ekonomiku, demokracii a svobodu slova. Ovšem pokud hodnotili čtyřicet let budování socializmu u nás negativně, tak k nám měli přicházet se studem a omluvou, protože země, které reprezentovali, způsobily, že u nás směřoval politický vývoj k socializmu„…
komentár: Dr.P.Sak má pravdu ak ďalej píše, že k socializmu a ku ZSSR nás postrčili smé západné mocnosti – zradou v 1938 Mnichovská zrada, správaním sa po vojne, tlakom na prijatie ztv. Marshallovho plánu, budovaním „železnej opony“ okolo Československa…
A po roku 1989 nám Západ vnútil svoju civilizáciu a „kultúru“ či „hodnoty“
„Ve skutečnosti jedinou reálnou skutečnou hodnotou Západu je „Zlaté tele“ (zisk, majetek, osobní prospěch) A tuto hodnotu jsme po listopadu 1989 jako společnost převzali dokonale (špinavé peníze neexistují, o peníze jde až v první řadě) a nyní jsme konzumně hedonistickou společností bez transcendentního přesahu.“
Píše, že to ale bolo vždy, také neokoloniálne maniere:
„Znamenalo by to, že v letech 1930 až 1939 jsme do Paříže poslali finanční hotovost ve výši necelých 40 tun mincovního zlata.
Podobně se chovala Velká Británie po 2. světové válce. Bez ohledu na svou zradu, kterou nás obětovala hitlerovskému Německu, po skončení 2. světové války vystavila Československu účet za náklady spojené s účastí Čechoslováku na bojích za Velkou Británii. Československo muselo dokonce zaplatit za rakve Čechoslováků, kteří padli za Velkou Británii (Motl, 2007).„
Vtedy i teraz – rovnaký koloniálny prístup
„V roce 1937 vedení státu nechalo do sejfů Velké Británie tajně převézt a uložit polovinu tuzemského zlatého pokladu, tedy bezmála padesát tun zlata. Z tohoto množství Britové vydali fašistickému Německu polovinu, tedy zhruba 24 tun zlata.(Motl, 2007).“
„I po převratu z listopadu 1989 se Československo stalo kolonií Západu (Švihlíková, 2015). Francouzský ekonom Thomas Piketty v knize „Kapitál v 21. století“ (2016) se zabývá také ekonomickými vztahy mezi Západem a bývalými státy sovětského bloku. Dochází k závěru, že největším poraženým z celé střední Evropy je Česká republika. T. Piketty se ztotožňuje s charakteristikou českého ekonoma Karla Kříže, že Česko je největší krmelec Západu a západní investoři se zde chovají jako novodobí kolonialisté. Podle oficiálních statistik Eurostatu od roku 2010 do 2016 z Česka odešlo na dividendách 2252 miliard korun, zatímco do Česka na evropských dotacích přišlo pouze 563 miliard korun. Za sedm let jsme v minusu 1689 miliard korun a roční minus dělá 241 miliard.“
Ke stejným závěrům dochází nositel Nobelovy ceny za ekonomiku Joseph Stiglitz. Podle něho „východní Evropa je minimálně dvakrát chudší, než by byla, kdyby nevstoupila do EU.“ V současnosti platí Západu a hlavně Německu 300–400 miliard dolarů ročně. Východní Evropa je v typickém sevření dominií, známým také z dob Římské říše. Toto je model pro zemi, která má být kolonizována uplácením elity.
„Z rovnostářské společnosti jsme rychle přešli do druhého extrému a jsme jedna z nejvíce majetkově rozvrstvených zemí. Pouhé jedno procento populace vlastní 36 % majetku a tisícina procenta (0,001 %,), to je 85 nejbohatších, vlastní 16 % majetku, zatímco 2,2 milionu nejchudších vlastní pouhé 0,7 %.“
KOMENTÁR NA ZÁVER
Najnovšie komentáre